Prostě plky
8. 3. 2008
Jen si tak sedím a přemýšlím, jak je svět dinvnej a hlavně nespravedlivej. Proč jsou někteří krásní a druzí méně? Proč má někdo peněz í a druhý nevidí na dno kapsy? Proč je někdo zdraví a druhý ne... Je mnoho zaručených způsobů, jak si udělat sět hezčím, ale když ono to nejde. Nejde to, protože mi vzal to nejennější, o smí každý vlastnit a to je zdraví. Kvůli němu jsem přišla o to, co miluji. Kůň. Já jsem byla součást jeho světa a on mého. Když jsem na něm seděla, cítila jsem se tak nesmírně šťastná. Chtělo se mi smát a zároveň se mi do očí hrnuly slzy štěstí, které jsem dosud nepoznala. Tento pocit mi byl do té doby utajen.Pak přišly zdravotní problémy spojené s růstem. Řekla jsem si- „V klidu, to dám. Jen to doléčím a zase šup do sedla.” Omyl. Je to téměř rok, co jsem seděla v sedle a cítila se jako Někdo.Ozvaly se staré problémy s páteří, která mě trápí již od narození. V tu chvíli se vě mně začali bít dva názory- Budu jezdit a budu šťastná. A druhý- Pojedu, spadnu, nebo špatně dosednu do sedla a šechno, celý můj život půjde do kopru.Budu rodičům jen naobtíž. o myslíte? Kdo vyhrál? Rozum nebo srdce? Rozum. Bez boje jsem se vzdala jen kvůli rodině. Stálo mě to jen několik nocí, které byli doprovázeny slzami. Od té doby jsem u koní nebyla. Je to dlouhý půl rok, co jsem naposledy hladila hekou kůži krásného zvířete. Ale já neměla odvahu jít a podívat se do těch nejkrásnějších očí. Nechala jsem toho. Radši jsem se snažila soustředit na něo jiného, ale ono to mo dobře nejde, když znáš lidi, kteří si pocitu v sedle užívají. Před pár dny mi jaksi ruplo v bedně a řekla jsem si:„ A konec! Prostě se na koně zase pěkně posadíš a bude to! Je to tvůj život a když si ho pose*eš, je to jen na tobě!” Já rozhodnutá byla, ale přišel další strach-Říct to rodičům. Utekl asi týden a ni se dál nepohlo. Nikdo nic netuší...Jde se dál:-(
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář